Plácnem si!

Psal se červenec roku 2013. Zuzka a Hanka si uvědomily jednu podstatnou věc – studují humanitní obory (politologie, sociologie, sdružená uměnovědná studia), v životopise nemají žádné výstavní řádky a co teda budou dělat, když ne právničky ani zubařky? Práci jim po škole bez praxe nedají. Praxi jim bez vzdělání / předchozí praxe nedají.

Zbývalo jediné. Obeslat maily všechny možné a nemožné instituce v Brně a čekat.

Moje statistika – 30 / 10 / 10 – víte, co to znamená? Že po 30 odeslaných životopisech, přišlo jen 10 odpovědí a 10 z nich bylo odmítavých. (Holt, kulturní instituce nejsou zrovna zlatý důl volných pracovních nabídek.)

Víte co to znamená?

Že jste v … (ve třech tečkách)

Neznamenalo to nic, s ničím to nepohnulo, nikam nás to nedostalo.

Aspoň díky za ty zařadíme-si-vás-do-databáze maily.

O tom, jak to bylo s celou tou eRko záležitostí, si můžete přečíst tady.

Rukama Miroslava Vlčka vypiplané (i když on si to nemyslí, ale přisuzuju mu to právem), snahou a výdrží povzbuzené, přátelstvím naplněné.

Nové šance, noví přátelé, nové k naučení se, nový-jiný stres, nové příležitosti, nová radost, nové hejty, jinak otevřené oči, jinak strávený čas v Brně, správně směřovaná píle.

Sice nic netrvá věčně… ani láska k jedné slečně, jak se u nás říká… ale když se budete snažit aspoň po tu věčnost, to by tak mohlo být dostačující.

Nechci být sentimentální, naivní, hloupá… ale něco na tom je! Na tom, že když se chce, tak to de! (A taky když jedna nutí druhou a druhá tu první a tak dál v celém tom zákulisí.) Takže jde to – i v humanitních oborech.

A taky kvůli těm ostatním to de, ale víte, zas budou Oscaři a děkovaček si tak ještě užijem.

Nejsme nejlepší, nejsme světoborné, nejsme odborníci. Baví nás to, dělá nás to šťastné. Jsou to těžké kroky, vydřené kroky, společné kroky. Jeden Zuzčin a druhý můj, kráčejí vedle sebe a došly až sem.

Po osmi měsících jsou tu Zuzka a Hanka.

Staronové.

Obě máme práci. Obě k tomu všemu máme ještě vedlejšáky. Máme Rádio a Letem blogosvětem. Obě usilujeme o vyšší vzdělání. Obě chceme (pořád víc). Obě si plníme sny.

Plní se nám diáře a trochu tak nějak pořád nemůžeme uvěřit, jak se to stalo, že se nám otevřelo tolik dveří. Asi že jsme je zkusily otevřít a nečekaly, že se otevřou samy jak ty do supermarketu.

A máme taky nová čísla. 10 878 zobrazení blogu celkem / 50 pravidelných čtenářů na blogu / 293 lajků na fb / 2242 celkem poslechů na mixcloudu. Nepočetně „plácnem-si“. Říká se k tomu: tisíceré díky!

Máte slzu? No já skoro jo!

(první společné fotky vzniklé pár minut před naším úplně prvním vysíláním v rádiu)

ps: s ještě větší slzou v oku Hance o 2 hodiny později a těsně před zveřejněním článku aktualizuji čísla. 11 288 - 51 - 316 - to třetí se mi nechce počítat.:D Takže i za mě - mega Ď! z.