neděle 31. května 2015

Tři slova a dvě tečky

Ahoj,

je to docela dlouhá doba, co jsem/jsme se ozvala naposledy. Blogy jsem poslední dobou pozorovala spíše z povzdálí - svůj účet na blogeru si otvírám akorát když..ehm, když chci napsat článek. Už nepročítám posty, nevím kdo se s kým sešel na blogerském bazárku, kdo s kým snídá a kdo se transformoval do výlohy H&M, či jiné značky. Nechci tím tvrdit, že by kvalita článků a obsah toho, co jsem sledovala, šla nějak radikálně dolů. Spíše se - a možná v tom je ten kámen úrazu - z 90 % prostě nemění, což není úplně v souladu s tím, že se měním já. Když se mě na to někdo ptá, směju se a odpovídám, že stárnu.

Malá vsuvka
Směju se vlastně jenom proto, aby zmírnila ty tragické a soucitné pohledy, co potom od většiny lidí přicházejí. Slovo stárnout je totiž očividně spojeno s dost negativními pocity. V 99 % případů zní reakce jako ale prosím tě nebo no ty zrovna nebo vždyť vypadáš pořád na 16. Jako kdyby to byla 1) děsuplná nemoc a za 2) se stárnutí týkalo jen čistě vizuální stránky. BOHA. 
Konec vsuvky

Tohle by samo o sobě asi nebyl žádný big deal, převratná novinka nebo snad objev. Trošku problematické to je, když si vzpomenu, že mám na facebooku takovou malou záložku, která mi připomíná, že jsem jedním ze dvou správců stránky jménem Letem blogosvětem. Ehm.

Poslední půl rok jsem trochu bojovala s pocitem, že nejsem zcela zcela 100 % v souladu s tím, jak náš pořad vypadá. Je to zhruba podobné tomu, co na svém blogu popsala Melissa (a nemá cenu zastírat, že jsem to dokázala identifikovat až potom, co jsem si přečetla její článek, který je jen tak btw jeden z 5 blogerských článků, které jsem za poslední 2 měsíce rozklikla). Zkrátka - začínám/e uvažovat o tom, že pokud chci dál dělat Letem (dál dělat = bavit se tím), už to není v podobě, v jaké pořad fungoval do teď. A že to, jak fungoval, jsme se do velké míry snažily přizpůsobit tomu, abychom co nejvíce vyšly vstříc posluchačům.


Tím se vlastně dostávám k jádru problému. Nevznikaly blogy původně jako alternativní prostor, ve kterém měl člověk svobodu vyjádřit svůj názor, postoj, vlastně cokoliv chtěl, aniž by se musel na někoho příliš ohlížet a nechával se svazovat svým okolím? Letem vzniklo ze dvou popudů - prvním bylo, že jsme měly pocit, že i přesto, že se to celkem nabízí, tak internetům chyběl prostor, který by dokázal nabídnout více blogů najednou, než sám sebe - kde by čtenáři zkrátka mohli najít to nejlepší z nejlepších koncentrovaně. Druhým bylo to, že nás blogy bavily, spoustu jsme jich četly a tak nám přišlo fajn to nějakou rozumnou cestou zprostředkovat dál.

Za dobu co Letem děláme se nicméně trochu pozměnily oba deklarované body. Cítím, že jsme si do velké míry samy vzaly naší svobodu, což se v důsledku projevuje tím, že na FB nepřibývají žádné příspěvky i o blog je v podstatě mrtvý. Víme, co bychom asi zhruba přidávat měly - co by mělo úspěch - ale přidávat to nechceme, a tak raději nepřidáváme nic, než abychom postovaly to, co baví nás samotné, ale asi by se to nesetkalo s odezvou našich fanoušků.

To souvisí s druhým bodem. Změnily se články (blogy? jsou to blogy? nejsou to blogy? já nevím. každopádně je "to" jiné), které čteme. A v propojení s prvním bodem - dost radikálně, takže máme v podstatě obavy - ano, obavy - o to, že to co chceme zveřejnit na námi spravované stránce, na ni zveřejnit vlastně nemůžeme, protože to nezapadá do konceptu Letem Blogosvětem, tak, jak jej pravděpodobně většina těch, co nás sledují, chápe.

Je to zkrátka tak trochu bludný kruh. Respektive byl.

Chceme se odstřihnout od konzumerismu, který Letem obklopil. Je blbost dál popírat názorovou změnu a držet se na pozicích, které nám nejsou moc komfortní. Začneme to zkrátka dělat jinak, i když nás to pravděpodobně bude trochu bolet (= likes jdou do kytek). I kdyby nás mělo číst, sledovat a poslouchat méně lidí, vidina toho, že budeme zase dělat to, co bude 100 % naše a o čem nebudeme muset pochybovat (ani netušíte, jak často mívám tendence půlku našeho mixcloudu promazat nebo alespoň sestříhat záznamy tak, aby bylo slyšet jen Hanku a hosta), za to stojí.

Souvisí s tím spousta dalších věcí, které už ale asi nemá cenu do tohodle článku psát, protože už je stejně natolik dlouhý, že bude vlastně zázrak, jestli někdo dojde až sem.

Takže to zestručním - na tři slova a dvě tečky.

Letem bude. Jinak.

Z.

4 komentáře:

  1. Já došla! A jsem zvědavá :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jo a každopádně držím palce, na to bych zapomněla :-D :))

      Smazat
  2. ó, ano !
    a starnout znamena zrat a moudret. to neprestante mit na vedomi ,)

    OdpovědětSmazat
  3. Pročetla jsem článek až do poslední tečky, vždyť i já sama jsem expertka na dlouhé motaniny skrz blogovací sféru. Přiznávám, že váš pořad na rádiu nesleduji jen si ráda listuji vaším virtuálním sdělením. Na změnu Letem se velice těším. Protože dlouhé přemýšlení – co by mělo úspěch, připadá mi jako business marketingový trik. Pak je otázkou, jestli každý sepsaný článek, uveřejněný na blogu má přinášet radost či pouhou promyšlenou taktiku. Pro mě je můj blog o spontánnosti, kdy mezi řádky prozrazuji kus ze své osobnosti. A pokud se někdo v mém vnímání světa najde, tak mě to těší. Jestliže se mnou nemůže se ztotožnit, ať hledá v jiných vodách, kde se bude cítit příjemněji :)

    http://missalexy.blogspot.cz/

    OdpovědětSmazat