Co sleduju, když nesleduju blogy

Slíbila jsem, že Letem bude, ale bude jinak. Upřímně řečeno, mám trochu pocit, že jsem si na sebe tím jinak ušila tak trochu bič, protože sama nevím, jaké by to jinak vlastně mělo být (ale mám celkem přesnou představu o tom, jaké by být nemělo). A tak vám tedy alespoň ukážu, nad čím na internetch trávím svůj volný čas, když už to nejsou blogy.

Tak tedy...:

Sbírám štěstí u Bjukitchen

Ambiente zná asi velká většina z nás (pro ty co neznají, tak google říka, že Cílem Ambiente je nabízet v tematicky rozmanitých restauracích a podnicích gastronomické zážitky jednoho kvalitativního standardu takže asi tak). A-franšízu vlastní Tomáš Karpíšek (čtěte třeba tu). A Tomáš Karpíšek má za manželku Báru Karpíškovou. A Bára Karpíšková vede instagram jménem Bjukitchen. Zde je potřeba zmínit, že foodblogy ani foodgramy nečtu a nesleduju, jídlo mě zajímá jen na skutečném talíři. Tenhle instagram je ale jiný, i když je teda primárně - uznávám - o jídle. Největším tahákem tohodle I je pro mě vysmátý obličej Báry Karpíškové. Fotky, které přidává, jsou tak živé, jak jen to na instagramu jde. Probouzí ve mě to, na co velká část mé generace často zapomíná - chuť přestat žít internety, ale začít žít skutečně, protože přesně toho je tenhle instagram ztělesněním.

Zdroj: instagram Báry Karpíškové

Taju u Ema Mamisu
Když po večerech ležím v houpací síti, v klíně misku jahod a nohou čeřím vodu v bazénu schizuju u noťasu nad nedodělanou prací, sem tam si pro uklidnění otevřu Emu co Mamisu a áchám nad mističkama, talířkama a vázičkama Báry Diduchové a Petry Maškové. Připomínají mi nádobí, které měla moje prababička na naší prachalupě v prahorách. Prostě nádherňajz, čistá láska. 

Zdroj: fler Ema Mamisu

Myslím na blogosféru u Pražské Buzny
Tenhle blog mě fakt baví. A podle prokliků, které měl na našem fb jsem si jistá, že nejsem jediná. Rozesmívá mě ten propastný rozdíl mezi prokliky a lidmi, kteří se k tomu likem přihlásili nahlas. Jako kdyby číst PB bylo nějaké stigma... Největším plusem pro mě je, že se neopakuje - vždycky příjde s něčím novým a vždycky mě překvapí a pobaví. Navíc, popisované zážitky působí tak..reálně! A podle ohlasů z inside komunity očividně i reálné jsou. Ochboha, kéž by někdy vznikl takhle zábavný blog i pro heterogang.  

Krabatím čelo nad sexismy.cz
Stále zůstáváme ve sféře reálna, jen z trochu jiného pohledu. Proklikávala jsem mezi příběhy uvedenými na linku asi hodinu. Některé z nich mi byly až nepříjemně blízké. A asi nejhorší na tom bylo uvědomění, že i já jsem se už mockrát styděla-vyčítala si něco, co vlastně vůbec nebyl muj fail. A tak vlastně u čtení těhle příběhů sbírám sílu a odvahu na obranu pro každé takové příští setkání s tupotomezeností vybraných sfér reality (protože vyčítat si něco, co fakt není vaše chyba, je ta nejdebilnější věc se kterou se můj sluníčkový svět potkává).

  

Čerpám životní moudra u Wasted Rity
A když nemám náladu na dlouhé čtení, skočím k Wasted Ritě. Celkem snadno se ztotožníte s jejími příspěvky - minimálně já téměř za každým nacházím nějaký svou lifestory. Baví mě ten minimalismus a gigantický obsah zároveň, prakticky na jednom místě. Až budu zlá a bohatá, nakoupím si hromadu bílých triček a nechám si na ně tahle životní moudra natisknout.

Zdroj: Wasted Rita

Zírám na fotky Matuse Totha
Fotografických stránek jsem svého času odebírala móře. Když jsem pak zjistila, že často nedokážu rozlišit rukopis jednotlivých fotografů (v tom horším případě - že nedokážu rozlišit mezi příspěvky mých přátel a fotografů), provedla jsem výmaz. Nechala jsem si jich jen pár, mezi nimi právě Matuse Totha. Jeho fotky jsou uuu a patří mezi to málo, které bych si s chutí nechala dát do sdríčkového rámečku na pracovní stůl. Mým absolutním favoritem je tahle - to ale asi hlavně proto, že mým dalším absolutním favoritem je i Maxim Velčovský...ehm. Ta, kterou jsem zařadila pod článek je taky skvělá - připadá mi, že je v ní fakt úplně vše (na fotce je bazén na střeše Thermalu ve Varech, o kterém se teď píše v souvislosti s jeho diskutovaným prodejem).

Zdroj: Matus Toth photographer

A na co klikáte vy, děti?:)