Konzumní vlny

Formulka blog znovu ožívá už je skorotrapná, tak ji asi přestanu používat. Budu (budete, pokud tady ještě někdo chodí) si asi muset zvyknout na to, že hold nedokážem chrlit články tak intenzivně, jak se nám o tom ze začátku snilo. Chmpf.

Ale! Během dvouměsíční dovolené, které jsem si od internetů vzala, abych se v klidu a s láskou mohla věnovat státnicovému a přijímačkovému zlu, mě bohužel ani tak blogerský stihoman neopustil a přece jsem..semtam..do blogosvěta zavítala.

No a když sedíte 2 měsíce zavření mezi papíry, v teplákách a teple svého pokoje a domu, který je celkem dost vzdálený veškerému světu, začnete na všechny ty články, fotoreporty a posty najednou koukat jinak. Začala jsem tak nějak intenzivněji vnímat trendovost, konzum a reklamní vlny, ve kterých se na mě svět valí. Začala jsem vnímat svou ovlivnitelnost, marnotranost některých tužeb, musthave pocitů a nákupních mánií. Což je vlastně docela dost paradoxní, vzhledem k tomu, co s Hankou vytváříme a na co se zejména já v Letem zaměřuju (ano, téměř všechny fashion blogy, které se k Vám přes Letem dostanou jsou mé příspěvky).

Dalším paradoxem je, že k tomuhle zamyšlení přispěla dost možná také jen módní vlna (i když si vážně přeju, aby 1) to módní vlna nebyla 2) a pokud ano, aby vážně nebyla tou motivací!:D), která propaguje šetrnější a celkově ohleduplnější životní styl (nejvíc v tomhle ohledu v česko-slovenském blogosvětě najdete podle mě u Kaa, přes komentáře se pak dostanete i na další blogery). Při formulování svých slov se tak trochu obávám toho, aby z toho vlastně nevyplynulo, že i já jsem vlastně jen podlehla další vlně a trendu.

Nějak nedokáži ani odlišit mezi tím, jestli je to přirozený vývoj, někým tlačený posun, nebo..nebo co to vlastně je. Co to je, že frčí Skandinávie, bílé interiéry, baťohy na zádech úplně všech, zdravotní sandály co jsem je ještě v 2. třídě odmítala nosit, protože se mi děti smály, odmítání mouky a mlíka v jídle (v další fázi už i i vzduchu)..

Upřímně, pokaždé když vidím na instagramu hodiny Daniel Wellington a u toho popisek nemohla jsem si pomoct, ptám se sama sebe - nemohla jsem si pomoct nebýt součástí trendu? nebo... od čeho jsem si nemohla pomoct? Konkrétně u módy - chceme se odlišit, nebo zapadnout? Chceme mít to, co mají všichni, protože to pak dostává nálepku krásného? Přiznáváme tak otevřeně, že sami neumíme rozlišit mezi tím co se nám líbí a co chceme? A - chceme ještě vůbec, nebo je to jen důkladná masáž reklam, která způsobuje to, že určitý produkt koupíte?

hatovací okénko

hodinky daniel wellington doporučuji doplnit profilem na instagramu, který budete plnit co nejstupidnějšími a nejjednoduššími fotkami (ano, i hliníková lžička položená na bílém stole může být předmětem obdivu), dále diářem (nejlépe Moleskine) a ideálně i nějakým zařízením od Applu. Pokud jste žena, na fotkách se neusmívejte ale nasaďte neutrální, až zamračený výraz. Nutností je držení nějaké z diet (nabízí se vám dost široký výběr) a pití a focení kávy v co nejvyšší frekvenci. Jo a sem tam je dobré přidat na svůj profil fotku nějaké chytré knížky, i když ji moc nebudete rozumět a nikdy jste ji nečetli. 

konec mamalergiinahipstry výblitku

U mě se tohleto odmítání trendů projevilo ještě v jedné rovině (a jsme u toho, že jsem tak dost možná vlastně jen přijala jiný trend..:D) - přestala jsem používat tuny vlasové kosmetiky, celkem radikálně jsem omezila i běžně používané léky (paralen, ibalgin, blablabla..). Znovu se dostávám k tomu, co je už napsáno výše - zeptala jsem se sama sebe - vážně potřebuju všechny tyhle věci? Není to jen tak, že si myslím, že je potřebuju a jsem příliš líná/vystrašená/odkládám to/dosaď si co chceš je přestat používat?

Konkrétně třeba u vlasové kosmetiky to bylo celkem vtipné - opravdu jsem cítila něco jako hrůzu z toho, s čímž se vzbudím ráno na hlavě, když použiju pouze a jen šampón. K tomu, abych něco takového vůbec vyzkoušela, ve velké míře přispělo i to, že jsem věděla, že nikam nepůjdu, protože se musím učit, tudíž mě s tím na hlavě nikdo neuvidí. Well, po týdnu jsem zjistila, že kondicionér (a asi 4 další výrobky, které jsem běžně každý den na vlasy používala), vlastně vůbec nepotřebuju. Ostatně, tohle moje prozření by vydalo na samostatný článek, stejně jako zmínka o lécích (ehm, znovu opakuji - myslím běžné léky - což se nevztahuje třeba na taková antibiotika nebo očkování, lesní žena ze mě ještě není). 

A tak se ptám sama sebe, snad i vás - co trendem není a co už je? Mám tady zařadit i podporu lokálních výrobků, nebo návrhářů, ke které se v poslední době spousta lidí hlásí? Sama nevím... je to trend (a tedy snaha dělat to, co dělají ostatní, protože když to dělá hodně lidí, asi to bude správné...), nebo jak to nazvat?

Upřímně se přiznám, že co se lokální módy týče, neoslovil mě snad ještě nikdo. I přesto, že možná není příliš moudré říkat v současnosti něco takového nahlas, prostě se většinou jen divím. Nemám pochopení pro ultra jednoduché věci za ultra vysoké ceny. Nedokážu nalézt krásu v tom, pro co mají někteří lidé tolik nadšení. Tenhle pocit a názor u mě není samozřejmě všeobecně platný, najdou se vyjímky, zejména v oblastech, které se netýkají přímo oděvního průmyslu.

Zajímá mě Váš názor, i proto že sama cítím, jak těžké je vyváznout z téhle reklamní masáže. Jak těžké je uvědomit si a přiznat, že mě něco tak moc ovlivňuje, ať už se to tváří sebevíc nezávisle. Že dost možná i blogy, které vznikají jako nezávislé platformy, časem sklouzávají k tomu, že se sváží s nějakou ze značek i přesto, že ne zcela souhlasí s jejich názory a postoji. A tak vás žádám - vyveďte mě z mého konzumního pesimismu a podělte se o svůj názor na věc.:)

Z.