pátek 6. února 2015

Konzumní vlny

Formulka blog znovu ožívá už je skorotrapná, tak ji asi přestanu používat. Budu (budete, pokud tady ještě někdo chodí) si asi muset zvyknout na to, že hold nedokážem chrlit články tak intenzivně, jak se nám o tom ze začátku snilo. Chmpf.

Ale! Během dvouměsíční dovolené, které jsem si od internetů vzala, abych se v klidu a s láskou mohla věnovat státnicovému a přijímačkovému zlu, mě bohužel ani tak blogerský stihoman neopustil a přece jsem..semtam..do blogosvěta zavítala.

No a když sedíte 2 měsíce zavření mezi papíry, v teplákách a teple svého pokoje a domu, který je celkem dost vzdálený veškerému světu, začnete na všechny ty články, fotoreporty a posty najednou koukat jinak. Začala jsem tak nějak intenzivněji vnímat trendovost, konzum a reklamní vlny, ve kterých se na mě svět valí. Začala jsem vnímat svou ovlivnitelnost, marnotranost některých tužeb, musthave pocitů a nákupních mánií. Což je vlastně docela dost paradoxní, vzhledem k tomu, co s Hankou vytváříme a na co se zejména já v Letem zaměřuju (ano, téměř všechny fashion blogy, které se k Vám přes Letem dostanou jsou mé příspěvky).

Dalším paradoxem je, že k tomuhle zamyšlení přispěla dost možná také jen módní vlna (i když si vážně přeju, aby 1) to módní vlna nebyla 2) a pokud ano, aby vážně nebyla tou motivací!:D), která propaguje šetrnější a celkově ohleduplnější životní styl (nejvíc v tomhle ohledu v česko-slovenském blogosvětě najdete podle mě u Kaa, přes komentáře se pak dostanete i na další blogery). Při formulování svých slov se tak trochu obávám toho, aby z toho vlastně nevyplynulo, že i já jsem vlastně jen podlehla další vlně a trendu.

Nějak nedokáži ani odlišit mezi tím, jestli je to přirozený vývoj, někým tlačený posun, nebo..nebo co to vlastně je. Co to je, že frčí Skandinávie, bílé interiéry, baťohy na zádech úplně všech, zdravotní sandály co jsem je ještě v 2. třídě odmítala nosit, protože se mi děti smály, odmítání mouky a mlíka v jídle (v další fázi už i i vzduchu)..

Upřímně, pokaždé když vidím na instagramu hodiny Daniel Wellington a u toho popisek nemohla jsem si pomoct, ptám se sama sebe - nemohla jsem si pomoct nebýt součástí trendu? nebo... od čeho jsem si nemohla pomoct? Konkrétně u módy - chceme se odlišit, nebo zapadnout? Chceme mít to, co mají všichni, protože to pak dostává nálepku krásného? Přiznáváme tak otevřeně, že sami neumíme rozlišit mezi tím co se nám líbí a co chceme? A - chceme ještě vůbec, nebo je to jen důkladná masáž reklam, která způsobuje to, že určitý produkt koupíte?


hatovací okénko
hodinky daniel wellington doporučuji doplnit profilem na instagramu, který budete plnit co nejstupidnějšími a nejjednoduššími fotkami (ano, i hliníková lžička položená na bílém stole může být předmětem obdivu), dále diářem (nejlépe Moleskine) a ideálně i nějakým zařízením od Applu. Pokud jste žena, na fotkách se neusmívejte ale nasaďte neutrální, až zamračený výraz. Nutností je držení nějaké z diet (nabízí se vám dost široký výběr) a pití a focení kávy v co nejvyšší frekvenci. Jo a sem tam je dobré přidat na svůj profil fotku nějaké chytré knížky, i když ji moc nebudete rozumět a nikdy jste ji nečetli. 
konec mamalergiinahipstry výblitku



U mě se tohleto odmítání trendů projevilo ještě v jedné rovině (a jsme u toho, že jsem tak dost možná vlastně jen přijala jiný trend..:D) - přestala jsem používat tuny vlasové kosmetiky, celkem radikálně jsem omezila i běžně používané léky (paralen, ibalgin, blablabla..). Znovu se dostávám k tomu, co je už napsáno výše - zeptala jsem se sama sebe - vážně potřebuju všechny tyhle věci? Není to jen tak, že si myslím, že je potřebuju a jsem příliš líná/vystrašená/odkládám to/dosaď si co chceš je přestat používat?
Konkrétně třeba u vlasové kosmetiky to bylo celkem vtipné - opravdu jsem cítila něco jako hrůzu z toho, s čímž se vzbudím ráno na hlavě, když použiju pouze a jen šampón. K tomu, abych něco takového vůbec vyzkoušela, ve velké míře přispělo i to, že jsem věděla, že nikam nepůjdu, protože se musím učit, tudíž mě s tím na hlavě nikdo neuvidí. Well, po týdnu jsem zjistila, že kondicionér (a asi 4 další výrobky, které jsem běžně každý den na vlasy používala), vlastně vůbec nepotřebuju. Ostatně, tohle moje prozření by vydalo na samostatný článek, stejně jako zmínka o lécích (ehm, znovu opakuji - myslím běžné léky - což se nevztahuje třeba na taková antibiotika nebo očkování, lesní žena ze mě ještě není). 

A tak se ptám sama sebe, snad i vás - co trendem není a co už je? Mám tady zařadit i podporu lokálních výrobků, nebo návrhářů, ke které se v poslední době spousta lidí hlásí? Sama nevím... je to trend (a tedy snaha dělat to, co dělají ostatní, protože když to dělá hodně lidí, asi to bude správné...), nebo jak to nazvat?
Upřímně se přiznám, že co se lokální módy týče, neoslovil mě snad ještě nikdo. I přesto, že možná není příliš moudré říkat v současnosti něco takového nahlas, prostě se většinou jen divím. Nemám pochopení pro ultra jednoduché věci za ultra vysoké ceny. Nedokážu nalézt krásu v tom, pro co mají někteří lidé tolik nadšení. Tenhle pocit a názor u mě není samozřejmě všeobecně platný, najdou se vyjímky, zejména v oblastech, které se netýkají přímo oděvního průmyslu.

Zajímá mě Váš názor, i proto že sama cítím, jak těžké je vyváznout z téhle reklamní masáže. Jak těžké je uvědomit si a přiznat, že mě něco tak moc ovlivňuje, ať už se to tváří sebevíc nezávisle. Že dost možná i blogy, které vznikají jako nezávislé platformy, časem sklouzávají k tomu, že se sváží s nějakou ze značek i přesto, že ne zcela souhlasí s jejich názory a postoji. A tak vás žádám - vyveďte mě z mého konzumního pesimismu a podělte se o svůj názor na věc.:)

Z.

10 komentářů:

  1. Ty hodinky DW jsou podle mě něco jinýho než trend, a to jen trošku špatná "spolupráce" firmy s bloggerkami. Několika (desítkám?) holek nabídli relativně hezký hodinky, holkám se líbily, a tak je s radostí přijaly, ale kdyby si je měly kupovat samy, na každém instagramu by to rozhodně nebylo.
    Některým lidem to sice leze na nervy, jak jsou VŠUDE, ale účel to splnilo krásně - takhle se značka dostala do povědomí širšího okruhu lidí, a věřím, že mladší holky, co mají v nějaké bloggerce vzor pak možná i uprosí rodiče/napíšou to na dopis ježíškovi/našetří peníze od babičky k narozeninám....

    Neříkám, že jsem úplně proti spoluprácím a že sama taky občas v rámci blogu něco nedostanu, ale hodinky, které bych předtím viděla na 20 blozích už bych moc propagovat nechtěla, připadala bych si blbě i sama před sebou...
    Takže v tomhle případě "trendů" na blozích je vždycky těžký rozlišit, jestli je to opravdu nový trend, a nebo jen masová propagace určité značky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V podstatě s tebou souhlasím - jasně, byla to brutální reklama a masová (já se teda nebojím říct, že jich bylo málo :D) spolupráce s blogerkama. Nevymezuju se úplně proti tomu, že na to autorky těch blogů přistoupily (je otázkou, co bych na jejich místě dělala já), spíš proti tomu, jaký to vzbudilo ohlas, nákupní mánii..je to vlastně celý takový řetězec, hodinky byly jen příkladem, který se zrovna krásně nacházel po ruce. Stejně tak blogerské spolupráce - nevadí mi, že spolupracují (ono to k tomu stejně už tak nějak patří a já - občas naivně - věřím, že si vybírají výrobky, které za to stojí), spíš to, jak snadno se jejich čtenáři/my necháme touhle reklamou a propagací nakazit a ovlivnit.

      Vymazat
  2. Ježiš jak mi mluvíte z duše :) Zrovna včera jsem psala na svém blogu článek skoro o to samém ale v bytovém designu, prostě musíte mít papírový sáček na kytky a písmeno G za tisíc korun, jinak nemá cenu vůbec mít Instagramový účet. Takoví Danielové Wellingtonové interiérového designu.

    Já neříkám, že se mi ty věci taky nelíbí, ale líbí se mi kromě toho taky padesát dalších jiných hodinek atd. Myslím, že blogeři v česku si ještě neuvědomují, nakolik ovlivňují, podle mého názoru je "blogosféra" dnes nejsilnější reklamní médium, protože to působí tak nějak lidsky, nenásilně. Já mám ráda sledování trendů, ať už v módě nebo v designu, ale prostě mít něco jen proto, že to mají všichni, to teda ne. Proč bych pak o tom měla blogovat, když už všichni ví, že tohle je "in".

    Já teda upřímně souhlasím i s tím, že já sama nevím, jestli se mi ty hodinky vlastně líbí nebo se mi líbí jen proto, že je vidím všude na těch krásných fotkách a v cool outfitech. Prostě nevím. Nechci teď být pokrytec a říkat, že jsme si je taky nepřála ještě nedávno :D Ale zrovna pře pár dny jsem projížděla více blogů a došla ke stejnému závěru...

    Díky za článek! Barb

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já-my děkujem za názor. Bytový design mě vůbec nenapadl a vlastně máš úplnou pravdu. Díky za rozšíření pohledu, tvůj článek si určitě přečtu!:)

      Vymazat
  3. - prvotne moc a moc dekuju za text, kterej dokonale koresponduje s tim, nad cim se posledni mesice taky zamyslim !
    ja sama jsem presvedcena o tom, ze i v tomto pripade se jedna o trend v pravym smyslu slova. asi nebudu daleko od pravdy, kdyz si troufam tvrdit, ze kazda dalsi epocha neguje tu predeslou. a tak zatimco predchozi 2 dekady charakterizovalo opojeni konzumem, opulence, okazalost, etosem dneska je stridmost (mnohdy az jakasi moderni askeze) navrat k tradicim, k prirode. coz je samozrejme nadmiru bohuliby a kez by to tak zustalo na veky veku. lec z historie je nam znamo, ze po umirneny renesanci nastoupil patetickej barok. jedinej recept na to, jak zapadnout do stada, kterej me napada, je selskej rozum. snazit se podporovat domaci pestitele a lokalni tvurce obecne - jednoznacne ano. nac u toho ovsem potrebuju ortopedicky pantofle, to je mi zahadou. stejne tak je mi vic nez protivna poza tech, co se tvari, jak nesmirne bohatej duchovni a kulturni zivot ziji, kdyz se cvaknou na blog pred obrazem v galerii, aniz by meli o dany problematice alespon minimalni povedomi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. - jak NEzapadnout. pardon. splha po me pes :D

      Vymazat
    2. Díky za reakci. Vyvoj v pohledu urcitych obdobi, ktere na sebe vzajemne reaguji, me ani nenapadl. Mozna to vazne tak je, z extremu do extremu..nevim. Asi se neorientuju dostatecne na to, abych tohle mohla vystopovat do historie vic nez tak 2-3 dekady. Zni to ale urcite rozumneji nez me fabulace v textu.:D A veta o cvakani pred obrazem v galerii me rozesmalo a - pateticky - zahrala u srdicka!:D

      Vymazat
  4. Jop, souhlasím. Nejděsivější je sledovat, jak tyhle trendy ovlivňují mě samotnou.
    Třeba si pamatuju, jak jsem kdysi poprvé viděla takové ty botasky na klínu – tehdy jsem si říkala, že to je ta nejhnusnější věc, kterou jsem kdy viděla. Jenže zhruba po roce blogové masáže ze všech stran se mi pomalu začaly líbit a nakonec jsem vážně uvažovala nad tím, že si jedny taky pořídím. Děsivý.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já to tak mám s Airmaxy, což jsou boty, vedle kterých bych asi normálně v obchodě přešla a ani si jich nevšimla. U botasek na klínku držím palce abys nepodlehla, jsou to fakt ošklivé boty!:D

      Vymazat
  5. Mne se wellingtonky libi, je to podle me otazka vkusu a ne trendu >] Uprimne / nemam na ne a tak ted zkusim soutez https://www.brasty.cz/soutez ale moc si nefandim, jsou to krasne hodinky a tak bude zrejme zajemcu vic >]

    OdpovědětVymazat